\Principem praxe je PROŽITEK  těla.
 Sekvenčně používáme zvuk a pohyb.
Nasloucháme, ladíme se na náš vnitřní prostor.
Námi vydávaný zvuk rezonuje s naším tekutinovým prostorem a my nasloucháme, pozorujeme, komunikujeme se svojí podstatou.
Praxe probíhá většinou v leže, tak abychom měli neustále kontakt se zemí, se silou gravitace.
Ocitáme se v prostoru, kde pracuje naše biointeligence, v prostoru hlubokého klidu. V prostoru, kde nevládne mysl a tím je vytvořen prostor naprostého bezpečí, uvolnění i těch nejhlouběji uložených svalů, mezi které patří i psoas, zvaný též sval duše.
Už samotný fakt, že pronikneme až sem, do prostoru naprosté harmonie, je pro náš nervový a imunitní systém vysoce léčivý a výživný.
Tímto principem pracujeme s naším tělem tím nejhlubším a nejlaskavějším způsobem.
V našem těle nepřetržitě proudí tok informací a probíhá zde komunikace na mnoha úrovních.
My se jen ladíme... integrujeme tuto moudrost do našeho vědomí.
Ozdravujeme a vyživujeme naše kosti, orgány, tkáně... Harmonizujeme náš tak často přetěžovaný nervový systém.
Každý z nás jsme unikátní a jedineční, a proto je potřeba i k praxi přistupovat s tímto vědomím. Nic není špatně a vše je vlastně experiment. Nevytváříme další systém, protože systémy vytváří opět naše mysl.
Noříme se hlouběji, jdeme krůček po krůčku.
Do hlubiny moudrosti, kde je zakodován vývoj milionů let.